Ahojte. Vsetko to zacalo hlavne tym, ked som skoncil skolu. Premyslal som uz pred skoncenim ss o vysokej skole, ale rozhodol som sa , ze zacnem pracovat. Este cez prazdniny som nastupil do jednej prace ako kuchar. Den za dnom som sa zlepsoval, ale nemohol som poriadne spat, myslel som si , ze je to zo zaciatku normalne, ale asi nebolo. Po dvoch tyzdnoch som tu pracu zacal uplne nenavidiet, myslel som si , ze asi je chyba v mieste, na ktorom pracujem, nie vo mne, preto sa mi podarilo najst si pracu inde, kde bol este dalekovacsi stres, velke mnozstvo ludi,ale aj vacsi financny zarobok. Podobne stavy som mal cez tu dobu, co som tam pracoval, na konci leta som to opat nechal, pretoze, som pocitoval nejake sklamanie v samom sebe, neustaly stres a stavy uzkosti. Rok siel dalej, podarilo sa mi po nejakej dobe ,co som nepracoval najst si pracu barmana, ale navzdory tomu , ze som to nikdy nerobil, som to opat nechal, i ked som trocha v tom videl buducnost, nakoniec som robil nejake mesiace v jednej restauracii, kde sa mi podarilo najst ako taky fajn kolektiv a vydrzal tam, kym som nesiel na vs, tu som vsak v druhom semesty nechal, tak som si povedal, ze skusim znova nieco z mojej profesie, dva mesiace som tam dokazal vydrzat, aj to pred tym som uz pocitoval hrozne stavy ako som mal ist tam, az som to nechal, teraz nikde nepracujem, mam kazdy den zle stavy, som bez financii, nie som schopny akejkolvek novej cinnosti bez pocitu strachu alebo premyslania o tom aky vysmech alebo sklamanie bude v buducom zamestani, ci osobnom zivote, ja uz fakt neviem co mam robit. AD nechcem brat , a pracovat, makat viem! Porade mi prosim :( Som dost zvlastna povaha, v urcitom okruhu mojich ludi sa chovam az uplne extrovertne ako aj pri priatelke , ale k inym ludom mam problem najst si sposob alebo uvolnenost pri komunikacii s nimi. Poradte mi :)
Úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti alebo niečo iné?
...mělo by se ti ulevit.Jen u AD né hned ale tak po 7-14 dnech.To je ten průšvih.Člověk to spolkne a říká si, co je to za pomoc,když to se mnou nic nedělá a v horším případě ani nesedí a je zapotřebí to lékaři říct,aby je vyměnil,za ty co sednou.Tady je to velmi těžké,protože každý jsme individuální a taky tak na daný lék reagujeme.Ze samotných AD není zapotřebí mít takový strach,protože skutečně na ně není ani z 20% takový návyk jako na benzodiazepiny a anxiolytika.Na ty je opravdu návyk.Sice rychle zaberou tzn. že polkneš a je ti dobře,ale při dlouhém používání,počítej roky je na ně mnohem těžší odvykání jak třeba od alkoholu.A někdy to už ani nejde.V těchto případech je vždy dobré zajít za psychiatrem a nebo psychologem,protože záleží na tom, jak "špatně" na tom jsi a to můžou oni celkem velmi dobře zhodnotit.Když už je na tom člověk dost zle,je optimální dnešní léčba na dva měsíce použít ty nechtěné a návykové léky a pak přejít na AD.Z jednoduchého důvodu.Mozek si zase musí vzpomenout jak mu bylo a jak je když ti je dobře a potlačit myšlenky na to když je zle.Pozitivní prožitky překrýt ty nově dobře pozitivně nabitými.Ale to zdaleka není jediné, to je jen o lécích.Taky by měla mít místo psychoterapie,kvalitní samozřejmě,vitamíny, minerály stopové prvky,spánek,zdravé stravování, zájmy a koníčky,naučit se relaxovat a nebo naopak se hýbat.Mě když se udělá "nevolno" vyskočím a jdu na procházku.Primitivní ale velmi účinné.Mám tu výhodu,že bydlím v přírodě a tak jdu do kopců do lesa a vrátím se v rovnováze.Jen s tím vstaním a vyběhnutím ven se musím poprat sama.Je dobré moc a lépe vůbec nepřemýšlet,obléct a vypadnout ven.
Ake pocity/ucinky si zacala pocitovat po zacati uzivania AD ??
Mixáč, ti poviem, žiadna sranda u vás doma.Mňa našťastie všetci podporovali a že užívam AD?To doma nikto nerieši, som to jednoducho ja a aj s mojou labilnou psychikou, a berú ma úplne normálne.Lebo aj normálna som, že mám depresie, ešte nemusím byť nenormálna, nie?
Zložité povahy to majú ťažké, hovorím z vlastnej skúsenosti. V mojej rodine sa terapia s AD-čkami považuje za ťažkú psychickú poruchu s trvalými následkami nakoľko akoby už nebudem mať "čistý register trestov" a tým pádom budem už navždy odpísaný. Tiež prevláda názor, že psychiater je tu pomaly pre nesvojprávnych ľudí, ale tí sú v sociálnom ústave izolovaní a o nejakej liečbe nemôže byť ani reči.
Myslím, že to bude najrozumnejšie.Načo sa trápiť a týrať, keď nemusíš?Život je ťažký sám o sebe, načo si ho sťažovať ešte viac.:)
To je pravda, v mojom obore to je tiez take , robis 14-niekde aj 17ky, na zblaznenie no. Asi navstivim svoju obvodnu, nech mi nieco predpisa a porovnam si tu zmenu.
Asi nie.Sama mám takú robotu, čo by som hneď vymenila za inú, keby som mohla, ale dnes si človek nenavyberá.Zarábam málo, ťahám dvanástky, ale aspoň sa moc nenarobím. Ale niekedy mi to fakt lezie na nervy, že by som s tým najradšej sekla, lenže nemôžem, potrebujem peniaze, tak sa radšej zase rýchlo ukľudním...Koniec koncov sú aj horšie roboty ako moja:)
Pokusim sa o to. Dakujem za radu :) Dost ma trapi aj ta praca. Mam strach, ze po case ju opatovne necham, nejak som si vypestoval odporo voci tomu. Nechapem, pritom ma to bavilo, nevies poradit aj ohladne tohoto ?
Skús pred spaním myslieť na nejaké pekné miesto, kde by si chcel byť, predstav si ho v najkrajších farbách úplne do detailu a potom si na tom mieste predstav aj sám seba a sústreď sa na to.Funguje to pri týchto stavoch pred spánkom.Unaví ti to myseľ a lepšie spíš.
Hlavne, uz nechcem ma taketo stavy, najhorsie to je asi , ked si vecer lahnem do postele, tak premyslam len o tom , aka bude moja buducnost na figu a co zle ma caka dalsie tyzdne. S pozitivnym myslenim som to skusal , ale nejak sa mi to nedari ach
