Akože mi to nevadí, ale niekedy mi to nedovolí oddychovať. Píšem tu o mojom chorobnom upratovaní. Milujem poriadok, najradšej by som každý deň vysával, umýval okná, podlahy, prezliekal periny, pral. Mám 21 (22) a drží ma to asi od mojích 12 rokov. Zo školy som prišiel domov a začal som upratovať byt. Ešte som sa ani poriadne nevyzliekol a už som upratoval byt ako som vchádzal dnu. Každý deň som dával prať prádlo. Doma boli zo mňa niekedy chorý. Každému som diktoval, aby dávali dole misu, alebo aby "neobcikali" záchod. Aby pastou nezašpinili umývadlo. Koľkokrát som si aj 2x za deň upratal izbu. Preskladával som, vyrovnával som. Koľkokrát som nešiel do školy, lebo som musel poumývať okná, vytepovať koberce a celkovo vyriadiť byt a 3-izbový byt je teda na poldňa. Musel som ísť spať s tým pocitom, že všetko je narovnané, riad poumývaný. Koľkokrát som sa hral s kamošmi vonku a ja som musel ísť domov, lebo som musel ísť poupratovať. Nesadal som si na gauč, aby som nepokrčil deky. Mal som rovnako zameranú kamošku s ktorou sme sa v riadení predbiehali, že kto koľko a ako poriadil. Kamoši si robili srandu u mňa doma a všade behali prstami, že je tam prach, že musím utrieť. A keď odišli naozaj som to začal znova utierať aj keď to utreté bolo. Dnes bývam oddelene od rodičov. Sami povedali, že im to doma chýba. Nemá kto upratovať. Ja upratujem ešte viacej. Som vo svojom. Po 12 hodinových smenách prídem domov večer o 21:30 a ja do 22:00 vysávam, aby som stihol do nočného kľudu povysávať. A dalšiu hodinu upratujem celý byt. Periem, práčku mám tichú=o). Celý byt vonia až tak, že to ide na spoločnú chodbu v bytovke. Pritom takto v práci pracujem 3-4 dni a večer po práci musí byť upratané, inak by som nezaspal. Aj, keď idem spať neskoršie ráno sa preberiem svieži, lebo vidím, že byt je nádherne poupratovaný a ja som naozaj veľmi dobre naladený do celého dňa. Keď idem k rodičom, alebo niekde preč. Musí byť byť vyupratovaný, žiadny riad, podlahy vyumývané. Lebo milujem ten pocit, keď sa vrátim domov a je to môj krásny domov. Prídem oddýchnutý a doma je to len bodka za všetkým. Užívam si dni, lebo si poriadim ráno, alebo večer. Potom si to celý deň užívam. Mám psa. Nemám problém ho vziať do postele ani nič iné. Chlpy mi nevadia, veď sa to uprace. Akurát som včera večer mal znova takúto službu. Dnes už 4 deň pracujem, ale som spokojný, že večer prídem do čistého. A moja partnerka sa vôbec nestažuje. Ona varí, to ja neviem. Nevarím preto, lebo sa pri tom robí bordel =o)Ona nieje taká maniačka ako ja, ale nieje ani bordelárka. Ale sem tam si z nej spravím srandu, že keď nieje doma, tak je väčší poriadok. Takže sem tam mi to dopraje. =o)Myslíte si, že to je chorobné? Je to nejaká choroba. Ale v určitom zmysle aj pozitívna. Myslím si, že pokiaľ to v partnerstve a ani nikde inde nerobí problémy, tak isto je tam viacej toho pozitívnejšieho. Ona je rada, nemusí prať, to jej nikdy nedovolím. Ja sa jej nestarám do jej výborného varenia. Ale musím priznať, že v predchádzajúcom partnerstve som s tým problém mal.
Je to "chorobné upratovanie"?
ZEVRAJ LUDIA CO STALE UPRATUJU,SI NEVEDOMKY POTREBUJU UPRATAT VO SVOJICH VZTAHOCH...;-)
Tahle věta mě přivedla k přemýšlení.Vzpomínám si, když mi bylo 9 let,matka po mě chtěla,abych vytřela podlahu v kuchyni.Byla jsem zlostí bez sebe.Něco mi vytkla a hodila jsem po ní tak nenávistný pohled,po němž mi už matka nikdy neřekla abych uklidila.Ve 12 letech, jsme konečně s matkou a bratrem utekli od otce do vedlejšího města. Mama dostala práci v obchodě zelovoci.Neměli jsme vůbec nic.Na noc jsme obrátili regál na zboží,dali na něj pytle od brambor a nějakým hadrem jsme se přikrývali.Cca 3-4 měsíce,ale byli jsme spokojený.Vedle obchodu byl nízký domek a v něm žila babička jak z pohádky s mnoha kočkami.Byla jsem u ní každý den.Babička brzo umřela a její syn nám nabídl ten dům k bydlení.Nastěhovali jsme se tam.Máma nějak neunesla život bez přísné otcovi ruky a brzo si našla takové kamarádky s nima byla věčně pryč i několik dnů.Přišla jsem ze školy a najednou jsem tam sedávala sama,a se mnou tam byl dobrý duch té babičky.Začala jsem ten barák milovat.Přesně jak píšeš.Přišla jsem domů ze školy, zatopila na teplou vodu, ohřála si jí na plotně ve velkém hrnci,mezitím jsem uklidila celej barák na sucho a pak všechno na mokro.Každý den jsem napastovala dřevěnou podlahu a pak ji hadříkem vyleštila. Mama i bratr ze mě byli na mrtvici,museli se naučit přezouvat atd.V tom jsem se pak jen a jen zdokonalovala.Brzy jsem čekala dítě s chlapem,kterého jsem nemilovala.Ale odejít nešlo.A dětí přibývalo.Práce taky.Stálej úklid jak to při dětech chodí,vaření,praní,žehlení,pleny,a opravdu večer končil tak nějak v 11 hodin se závěrečným umytím podlahy.Teprve tak jsem byla spokojená.Pak jsem si sedla s pletacímu stroji (Moda)a nebo k šicímu stroji a vyráběla krásné oblečení na děti.Byl socík,všechno stejné a v Burdě byli tak krásně oblečené děti a já ty svoje chtěla mít taky pěkně oblečené a měla jsem.Došla jsem až tak daleko, že jsem věděla přesně kde co mám, nejen v celém bytě ale hlavně v kuchyni.Přesně jsem při vaření měla rozloženo, kam kdy sáhnout a pro co aby mi zbyl ještě i čas na úklid nádobí,které vznikalo po čas vaření.Polévka,oběd,něco napečeného.Každičký den.Nikdo se mi do toho nepletl:-)Asi by mi tohle řádění zůstalo navždycky,ale né,poslední dva synové už vyrůstaly v nové době,nevyplácelo se šit a plést a synové když byli v pubertě tak mi do všeho lezli včetně kuchyně.Přestože bylo každý den navařeno, oni si dělali kila a kila hranolek s vejci a čínské nudlové polívky.Bylo to prostě IN.Začala jsem být zoufalá, nic nebylo tam kde by mělo být.Několik let jsem s tím bojovala neustále všechno v noci předělávala,připravovala jim věci na druhý den, aby si pak stejně vytáhli co chtěli sami.Po asi tak 5 letech jsem rezignovala.Nedokázala jsem se vyrovnat s tím, že všechno nebylo tak jak má být, tak jsem přestala chodit do kuchyně a vařit,nic se nedělo,každej den si udělali ty svoje "sr...ky".Dnes po mnoha letech mám z toho fóbii.Nedokážu jít uvařit.Vejdu do kuchyně a rozklepou se mi ruce.Nejsem schopná uvařit, než si kuchyň neuklidím a i pak mám s tím problémy.Co z toho plyne :-) Všeho s mírou!:-))))
uf, pot ma zlial... a to som si o mojom muzovi myslela ze je vtomto smere chory...
no, neviem ti poradit ale mne to teda riadne leze na nervy a robi mi to zo zivota peklo, ale to teraz nepochopis, za par rokov mozno(predpokladam, ze deti nemate...
no, drzim paste :)
ZEVRAJ LUDIA CO STALE UPRATUJU,SI NEVEDOMKY POTREBUJU UPRATAT VO SVOJICH VZTAHOCH...;-)
kids - aj mňa to hneď napadlo pri čítaní.
Čo by som ja za to dala,keby som bola ako Ty.Mne by nevadilo, keby tam prach bol aj týždeň.Upratujem hlavne kvoli rodine, aby neboli v "bordeli".A to mam odmalička, vždy som nerada upratovala.Ale občas,nie často, ma to tiež pochytí. Sú to asi nejaké miniatúrne zvyšky génov po mojej starkej, ktorá bola veľký pedant. Ale babka z druhej strany vraj na poriadok veľmi neboli, tak som určite po nich. A nech nikto nehovorí, že je to výchovou,lebo pri rovnakom vedení k poriadku som ja stále bordelárka a sestra pedant.
Preco mam pocit, ze toto je vymyslene?
bibi123 nechcela som ta nicim urazit. Ja zijem od 20tky v USA a som starsia ako ty, vobec neviem, ako sa niektore specificke vyrazy povedia po slovensky, vo svojom obore by som si po slovensky ani necekla, vystudovala som tu (Columbia University V NYC, ak ti to nieco hovori, aby si si nemyslela, ze sa vyjednavas s nejakou sliepkou )a myslim, ze gramatiku aj pravopis mam stale na dobrej urovni, aj po takmer desiatich rokoch, co zijem a pracujem v USA. Vystriham sa pouzivaniu poanglictenych vyrazov ako napr. predikovat a medialny event, lebo to nemam rada. Radsej to napisem uplne v anglictine a dufam, ze ma ludia pochopia...
lost-bohuzial preto, ze vidim, ako to funguje, vsetko je velmi krehke a staci, aby zavial maly vanok a vsetko sa rozpadne, mozno to riziko je adrenalinove a vzrusujece, daju sa zarobit tisice eur denne, ale neda sa to dlhodobo vydrzat... (zaoberala som sa vsetkym od forexu, konzervativnych fondov, nakupu komodit, az po burzu...) Okrem toho som mohla vidiet, ako funguju slovenske podniky-nie zarabat klientom, ale zarabat na ich poplatkoch, realizovala sa tam tazka psychologicka manipulacia a pokial nema clovek hrosiu kozu, tak v tom dlho nevydrzi, respektive nema zaludok to vydrzat a isla by som proti svojmu kredu-nerobit nic na ukor inych...
mimisiek-ja este nie som stara vykopavka:O))), v tom 2007 som mala okolo 23 rokov, vtedy mi stacilo, ze sa mozem vyvazat na mojom audi, ktore som si financovala sama:O)))(v 18tich som uz mala vlastny byt od rodicov, ked nastojcil frajer, aby som sa k nemu nastahovala, tak som byt vratila), takze som nikdy nepotrebovala riesit otazku byvania a rodinny dom je pre rodinu, nie pre jedneho cloveka, pripadne dvoch ludi, tym, ze v horizonte roka dvoch planujeme mimco, tak riesime uz stavbu domu, lebo by mi to pripadalo dost depresivne, nemat deti a byt v takom velkom dome sama...(inac velakrat som samozrejme mala strazit dom rodicov a neviem, pripadam si tam taka bezbranna, aj ked maju kamery, alarmy, takze keby to malo byt na mne, tak dom ani nechcem, ale co clovek nespravi pre svoju lasku:O))))
co sa tyka toho sklonovania, studovala som na Masarykovej v Cechach, takze sa ta cestina bohuzial odrazila na mojom pisomnom prejave, ked si nedavam pozor, ale kedze sa tu moje slohy neznamkuju, je mi to srdecne jedno:O)))...ale davam si pozor, aby som nepouzivala cudzojazycne vyrazy ako Ty:O)))
lost, asi preto, lebo pracuje na Wall Street alebo uz nakupila nejeden dom:) Keby sa vyznala, mala by barak pred rokom 2007, pred krizou, ked sa nakupovalo jedna radost, znalkyna:))
