dobrý večer,
vopred sa omlouvam,ale píšem československy.
nie som rodená slovenka
mojím problemem je to,že sem 4 roky ve vztahu velmi narocnom na psýchu,meli sme mnoho problemov,trikrat sme se už aj rozešli,ale vždy sem se k nemu vratila.dokázal me vždy promluvit.Proskákali sme si vším možným,jeho problémami v rodine,zdravotnými,mojími problémami,škola,vzdelavánie.Obaja sme studenti ,ale už končíme VŠ tento rok.
Mela sem pocity,že ho už nikdy nechcu,mnohokrát sem na nej hodne nahnevaná,myslím si,že už nedokážu.Parkrat aj v duchu nadávam nanho.Vím,že partner ma lubi,v tom som si istá,len ma hodne hodne tvrdohlavou povahu,je cholericky,a ešte mnoho jiného.co nechci rozebírat.
byli ste v takové situaci aj vy?že ste nevedeli,čo dál?
nas vztah byl ze začátku nádherný,jako každý,ale potom se to všechno začalo sypat,a sypat,hádky stále vkuse,i ted,když sme spolu byli na silvestra na dovolené v alpach,tak sme se trikrat pohádali,a dost ostro:/hádam se najma já-začínam s hádkama,on je takový tichy typ človeka,ale dava mi podnety na hádky.Naozaj máme ve vztahu velke patalie,a hádky me niči.Pomaly ho začína odmietať i má rodina,kamarátky,všichni su akosi proti nám.Já k jeho rodine nechodím.vravím,je to velmi komplikované.
avšak pres to všechno,se máme rádi.ja ho mám moc ráda,lubim ho,som na nom závislá psychicky,když vstanu ráno,hned nanho myslím,(je to muj opravdu prvy partner v živote,nikdy som s nikym nic takeho nezazila),žijem však skor z toho,co byla,jako ted co je .Když se hádame mám velke zdravotní problémy.Moje psýcha je úplne narušená.Dokonca mám aj dlouhotrvajuce problemy se zdravím( neviím,zda to neni všechno len ze stresu),ktoré mi lekári nevedi léčit.nevím,zda to neni z toho,že jsem nestastná,hodne nešťastná:(
No mám ho ráda,jak říkam,myslela som si,že je pro me stvorený,pomaly sem počula vyzvanet zvony svatební :(:( ted nevím jak dál žít.
Nechcem ho stratit,ale sem príliš slabá na to,aby sem se ho len tak vzdala.Hoci máme takéto problémy velke,sem nanho zvyknutá,lubim ho,vím,že možno nema toto zmysl celé,že se tak hodne dlouho trápím,ale bojím se,žít bez neho,nedokážu si moc predstavit,co budem delat,když ho viac neuvidím.
A nevím,co by robil on.
víte,já jsem nikdy nemela stestí na mužu,vždy to boli lhári,nebo ma chteli len na sex,alebo jenom flirtovali.každý me sklamal.a popravde nejsem modelka,a proto asi se obávam,že ostanu sama totálne.
Nevím,jak dál žít.Nevím si to v sebe utřidit.Co vlastne chci,meli ste aj vy takový problém?jak ste ho rešili?prosím,nehovorte,že psycholožka-byla sem u nej,a ona mi říkala,nech si s ním skousim bydleni společné,a pak uvidím,ale to zatím neni možné v našem prípade vobec.
Prípadne,kedze sem tu nová,ráda bych s nekým vymenila mail,kto ma podobne problemy.
budem moc ráda,když nekto poradí.