Je mi 19 let. Už 9 měsíců mám přítele - o 13 let staršího. Potkali jsme se v práci a zhruba tak půl rok našeho vztahu byl opravdu krásný. Překonali jsme to, že jsme se díky mému věku, škole a dalším mým povinnostem nevídali tak často, jak by se slušelo, přenesli jsme se i přes nesouhlas mých rodičů. Samozřejmě jsme se občas pohádali, ale náš vztah byl silný, vždy jsme vše překonali. Byli jsme do sebe opravdu moc zamilovaní a vůbec jsme nepřemýšleli nad tím, že by nám naše rozdílné životy či větší věkový rozdíl mohl činit nějaké potíže. Avšak můj problém byl ten, že jsem se velice snadno naštvala kvůli úplné maličkosti. Věděla jsem, že na něj nemůžu být pořád taková, ale dlouho to vypadalo, že jsem se ještě nepřiblížila hranici jeho trpělivosti. Je to můj první vztah, tudíž jsem neměla žádné zkušenosti. V jedné jeho etapě jsem dokonce cítila, že mě miluje daleko více než já jeho, a ačkoliv je to samozřejmě pěkný pocit, cítila jsem se tak trochu svázaná a nevěděla kudy kam, snad je to u prvního vztahu pochopitelné. Poté přišla má operace, po níž jsem musela zůstat dlouho doma, on byl v práci, s kamarády, tolik jsme se neviděli a mě hodně mrzelo, že místo toho, abychom si alespoň večer chvilku psali, se omluvil s tím, že je unavený a šel spát. Tady se začal trošku projevovat náš věkový rozdíl. Ale jinak to byl vztah pořád krásný, říkali jsme si opravdu pěkné věci, plánovali do budoucna, milovali jeden druhého. Hlavně mi pořád opakoval, že i přes všechny jeho zkušenosti jsem láska jeho života, že s nikým ještě tak šťastný nebyl. Ještě předtím se mi ovšem svěřil s tím, že se bojí do toho jít po hlavě, neboť byl už mnohokrát předtím zklamán. Nakonec se však stejně nechal unést. Jenže pak přišel poslední - kritický měsíc. Asi už byl mými občasnými náladami opravdu otrávený a naznačil mi, že uvažuje nad vztahem s někým jiným. Tehdy mě to hodně vzalo a on se mi omlouval, že to tak nemyslel, jen mě chtěl trochu popostrčit, abych své chování změnila (protože když si zpětně čtu naše konverzace, musím uznat, že v některých chvílích jsem na něj byla opravdu zlá, zatímco on byl hodný a velmi se snažil mi pomoci). Později mi oznámil, že tím někým myslel svou blízkou kamarádku, se kterou trávil hodně času. Ona ho uháněla již velmi dlouho a on ji vždy odmítal, protože měl mě. Proto jsem ten poslední měsíc začala být hodně podezřívavá, hádali jsme se ještě více a nakonec to vše vyvrcholilo v nynější situaci. Bohužel jsem měla slabou chvilku a přečetla si jeho soukromou konverzaci, která potvrzovala, že se se mnou nejspíš rozejde, neboť už se mnou není šťastný a bude s onou slečnou. Nemohla jsem mu to neříct a myslím, že tento čin ho opravdu zklamal. Řekl mi, že od té doby se v něm něco zlomilo a už mě nedokáže milovat tak, jako tomu bývalo dříve. Proto také nastala fáze rozhodování, s kým z nás dvou bude a asi chápete, že je to velmi bolestivé. Samozřejmě, každá by se na něj v takové situaci už vykašlala, ale já ho mám pořád velmi ráda, zvlášť, když si uvědomím, že pokud bych se nechovala jako malé dítě, nemuselo by k nynější situaci vůbec dojít. Před několika týdny mi řekl, že se spíše přiklání k našemu rozchodu. I jeho to velmi vzalo, plakal, přecejen ke mě pořád něco cítí, nakonec jsme se však rozhodli, že dáme věcem ještě šanci a dáme si nějaký čas na to, aby se věci urovnaly. Jde zejména o to, jestli se jeho city ke mně vrátí. Od té doby jsme se již mnohokrát viděli a ve většině případů to bylo moc krásné. Vypadali jsme jako bezproblémový zamilovaný pár, ať už jsme šli nakupovat,na večeři, na procházku, večer si třeba pustili film, prostě nám spolu bylo hezky. Samozřejmě byly i chvíle, kdy jsme ani jeden z nás neměli moc náladu a místo užívání si jsme spíš řešili nynější situaci. Trávila jsem u něj třeba zrovna minulý víkend. Jde na něm stále poznat, že je ve stresu z toho všeho, co se momentálně děje, ale tak i ze školy, neboť má před zkouškovým obdobím, na které se podle vlastních slov vůbec nemůže soustředit, a do toho chodí do práce..nedí divu, že je tedy někdy ve zprávách, které píše, takový vynervovaný a někdy to na něm jde poznat i tváří v tvář. Každopádně mi o tomto víkendu řekl, že ke mně chová velmi hluboký cit, který k nikomu jinému necítí, že je možné, že je do mě stále ještě zamilovaný, ale po tom všem, co se stalo, je v něm tento cit značně udupán. Jinak jsem se za celou tu dobu změnila, uvědomila jsem si své chyby a dřívější tvrdohlavost. Jeho velkým koníčkem je ježdění na kole, které jsem já nikdy v oblibě neměla, ale protože jsem sportovní typ, moc bych to s ním chtěla zkusit, už jsme šli koupit helmu a já pomalu začínám jezdit...stejně tak, jako jsem připravena a ochotná se seznámit s jeho přáteli, kterých jsem se dříve bála a jeho to velmi mrzelo. Řekl mi, že se velmi cení toho, co pro něj všechno dělám a že je to ode mě všechno milé, ale vidím na něm, že to prostě nějakým způsobem nemůže přijmout. Sám mi řekl, že když tyto věci chtěl slyšet, tak nepřicházely. Myslíte si, že akorát potřebuje čas na to, aby vše pochopil a přijal anebo už je opravdu pozdě na napravování chyb? Při jednom z našich posledních setkání mi oznámil, že jsem to nejkrásnější, co ho kdy potkalo, že se se mnou prostě cítí moc hezky tak jako nikdy s nikým předtím. A že chápe mé předchozí chování a nic mi nemá za zlé, přecejen je to můj první vztah a já tudíž nemám žádné zkušenosti. Řekla bych, že se už nerozhoduje mezi tím, s kterou z nás bude, ale spíš se snaží vytrvat se mnou a zjistit, jestli to bude fungovat. Ale i teď, po zhruba měsíci těchto problémů, mě stále ještě nedokáže milovat tak, jako dříve. Myslíte si, že je to ještě vůbec možné? Jde vidět, že nechce nic plánovat do budoucna, nechce mi nic slíbit, málokdy mi řekne 'ano, chci tě vidět, chci, abys za mnou přišla' nebo 'těším se', ačkoliv to setkání je potom velmi pěkné. Já ho chápu, miloval mě opravdu moc, bál se zklamání, nakonec však svůj strach překonal, ale to zklamání bohužel opravdu přišlo...Potřebuje na to více času? A je čas tohle všechno schopný vyléčit? Řekl mi, že je teď momentálně celkem spokojený, ale daleko spokojenější by byl, kdyby se ten předchozí měsíc plný problému, které jsem započala já, dal úplně vymazat...a navíc se teď bojím udělat jakoukoli chybu. Prostě mám strach, že byl do mě slepě zamilovaný a teď, ačkoliv se chci změnit a daří se mi to (a ne proto, že ho nechci ztratit, ale proto, že jsem si uvědomila, že život po jeho boku je to, co si opravdu přeji), tak že prostě nepřekousne mé 'mouchy'. A že kdybychom se to nakonec podařilo a zůstali bychom spolu, tak bych se bála se třeba jen na chviličku naštvat, aby mu to náhodou nepřipomnělo naše problémové období a on znovu neuvažoval o rozchodu... Anebo je to jen můj špatný pocit? Co si o celé této věci myslíte? Je ještě nějaká šance, že to dobře dopadne?
Krize ve vztahu
Tvoj priatel ta dostal presne tam kde chcel, preto si aj vybral nezrelu tinedzerku a nie vekom seberovnu zenu. Tridsiatnicka by ho po takychto slovach uz davno poslala kamsi. Ty radsej budes s tou druhou superit o to, ktora sa na neho bude dlhsie usmievat, ktora bude milsia, ktora mu viac krat urobi ranajky do postele a ktora mu spravi lepsiu fajku. A on ta bude stale presviedcat, ze vsetko je len tvoja chyba a keby si bola lepsia, tak by takyto byt nemusel. Uplne si stratila sama seba, stratila posledne zbytky ludskej dostojnosti. Aj keby si sa rozkrajala, aj keby si mu zniesla modre z neba, uz nikdy nebude taky ako na zaciatku, lebo uz nemusi, uz ta ma presne tam, kde potrebuje. Precitaj si tento clanok, nespoznavas sa v nom? prozeny.blesk.cz
ach dievca, ty by si chcela vediet dopredu aj to, ci sa s tebou rozíde, aj ked to este sám nevie, ze? Z tvojich otázok a rozoberaní všetkých možných nezmyslov už došla trpezlivosť aj mne, a kopla by som ťa kdesi. Takže chlapcovi sa nedivim, že má z teba nervy. Prestaň preboha o VŠETKOM rozmýšľať jak zmyslov zbavená, uvoľni sa trochu a ŽI, dýchaj, vychutnávaj si chlapa, v noci spi, uč sa na maturu a netráp jeho i seba sprostosťami. Neanalyzuj už toľko ani seba ani jeho, lebo sa z toho zblázniš. Naozaj, nechaj to plynúť.. a po mature sa radšej začni trochu venovať SEBE, popracuj na svojom sebavedomí, popremýšľaj čo chceš TY v živote zažiť, precestovať, dosiahnuť, naučiť sa... a vzťah ber ako súčast toho všetkého, nie stredobod tvojho života.
teraz som si uvedomila, že spolu nie ste ani rok. Dievča, budeš si o pár rokov biť hlavu o stenu, že aká si bola naivná.
Treba ti zapracovať na zdravom sebavedomí, sebaúcte, nezávislosti, inak dobrého muža, ktorý ťa nebude len využívať nepritiahneš.
Pre tvoju povahu by bolo podľa mňa najlepšie byť ešte pár rokov sama a pracovať na zdravej nezávislosti, lebo ak budeš vo vzťahoch tak asi nemáš veľkú šancu dozrieť.
Emócie a pocity sú samé o sebe dobré, ale rozum je na to, aby nám pomohol vybrať, ktoré emócie máme nasledovať konaním a s ktorými sa vysporiadať inak, lebo pre nás nie sú dobré. Kto ide len podľa emócií, vyrába si problémy...
To sú veci, ktoré sa zázrakmi nevyriešia. Potrebuješ proste prebrať zodpovednosť za svoj život a to akým smerom ide.
A vies co? Moj priatel si mobil predo mnou nikdy neschovava, nezatvara sa s nim na zachode, kludne ho necha lezat vedla mna. Aj hesla ma ulozene a nevadi mu, ze by som teoreticky mohla kuknut do jeho mailov ci fb, a vies preco? Lebo nie je kurevnik a nema co skryvat. Ty si si vybrala iny typ a mas co chces.
Boze dievca ty si fakt beznadejny pripad. Vsetko sa toci len okolo neho, on ma stres z ucenia chudacik, moze byt podrazdeny, ty mas maturitu ale nemas pravo na nic, musis byt mila a usmievava, nemozes sa stazovat a panovi to aj tak nie je dost dobre. Ona ma chudacik stres z toho ze si musi mazat hesla a konverzacie, to ti nepride chore? Keby nemal co skryvat tak si ich nemusi mazat. A za 9 mesiacov ta uz nelubi? Velmi rychlo ho to preslo, inym vydrzi zamilovanost 2-3 roky a potom to prejde do lasky. Vsetko co robi je manipulacia jak vysita. Ale nemusis sa bat, on ta neopusti lebo si dobra obet, zaslepena, zobes mu z ruky, necha si ta do zalohy. Bude mat aj tu svoju kamaratku aj teba a teba presvedci, ze je to tvoja chyba a ty si vsetkemu na vine a preto mu to musis tolerovat, bude sa k tebe spravat ako k handre, samozrejme tiez je to len tvoja chyba. Ty si uplne idealna obet, velmi dobre si vybral.
áno, stáva sa aj v manželstve, že do seba už nie sú zamilovaní. A je to potom aj o rozhodnutí, či to chcem opäť zmeniť alebo vzdať. Lebo je možné to zmeniť, poznám také páry. Samozrejme do toho museli investovať veľa energie a nebolo to o pocitoch, ale ktorí vydržali tak to malo dobrý koniec.
Nečítala som diskusiu, tak neviem, ale väčšinou sa to stane keď vo vzťahu niečo chýba. Keď sa dvaja nenaučili čo ten druhý potrebuje, aby sa cítil milovaní. Alebo to vedeli no nedávali.
Řekl mi, že mu na mě záleží, že ke mně pořád něco cítí, ale že není zamilovaný. Byli jste už někdy v takové situaci? Vždyť nemůžete být zamilovaný do toho druhého v jednom kuse v průběhu vztahu, nebo ano?
Tak jsem s ním dnes tedy byla na obědě. Jde na něm vidět ta jeho vynervovaná nálada z učení, do pátku toho musí zvládnout opravdu hodně a pokud ve zkoušce neuspěje, může směle opakovat ročník. Já jsem se snažila být v pohodě, byla jsem ta, co se smála, co se snažila povídat atd. Každopádně jsem nedokázala utajit, že mám trošku problémy s učením (no trošku, maturita mě čeká v úterý a pokud to chci všechno stihnout, nejspíš nebudu moct chodit spát).
Takže dnešní schůzka moc fajn nebyla, poté, co jsme se rozloučili, mi od něj přišla zpráva, že se velmi omlouvá za své chování, ale že to teď tak bude delší dobu. A že se trápí, když ví, že já se trápím a že jsme si opravdu měli dát pauzu, kterou jsme sice před měsícem plánovali, ale jaksi nedodrželi...každopádně to prý tak nejde dál a jelikož příští pátek už půjdu zase pracovat (už budu mít po maturitě), strávíme tak společný víkend v práci, chce si prý sednout a konečně vše vyřešit, buď se domluvit na tom, jestli to ještě jednou zkusit anebo to ukončit.
Když jsem přišla domů, ještě se vyjádřil v tom smyslu, že se prostě v našem vztahu cítí nesvobodně, jelikož kdykoli k němu jdu, si musí mazat všechny hesla, konverzace, na záchod chodit s mobilem, protože mi holt nevěří, že bych mu do soukromí nenahlédla znovu. Ptal se mě, jestli mu můžu slíbit, že už to nikdy neudělám a já jsem mu to samozřejmě slíbila.
Pak jsem se ho ještě zeptala, jestli to mám chápat tak, že se v pátek rozejdeme a on napsal: ne, to rozhodně ne ;). Na otázku, jestli se mnou tedy chce zůstat, odepsal, že neví a že už mi řekl že taková rozhodnutí či přímé odpovědi přes FB rozhodně řešit nebude.
Co myslíte? Ukončí to se mnou nakonec?
podla mna si naivna...citala som si vsetky prispevky co tu zatial su...stale sa obvinujes kvoli nemu a mas strach o neho prist on s tebou uplne zamava podla toho aku ma naladu.sakra priznaj si to ze s tebou točí uplne! ved stacili mi tie 2 spravy ktore si tu prepisala...ak ta miluje, lubi, ma rad..ved ok..ale nastane prvy malicherny problem a on sa citi dotknuty ako keby si ho podviedla...prenasa nervozitu z vlastych problemov(skola,praca) na teba..ty mu prides prva pod ruku na tebe sa vynervaci..ja sa stavim o cokolvek ze s tou "kamaratkou" si pise stale a riesi s nou problemy ktore su medzi vami a potom sa este citi na koni..si zamilovana a nechces si to pripustit uplne to chapem...skoro kazda zena je taka v opojeni zamilovanosti...mne sa teda vobec nepaci ako sa k tebe sprava co dosiahol aby si si stale nieco vycitala a on ti uz neviem aky dlho cas vyhadzuje na oci co si si to preboha len dovolila on je spravny v kazdom smere nie?nehnevaj sa na mna ale vidno, ze je to tvoj prvy vazny vztah aj ked tvoj prispevok vyzera ako keby ho pisala nejaka osobnostne vyspelejsia zena, ty sa podla toho vobec nespravas...mrzi ma to, nakoniec pride len sklamanie a vela slz...vystrc aj ty rozky a oponuj mu s tym ze teba nebavi ked nevie riesit problem a nebavi ta jeho otravenost...ty niesi povinna vo vsetkom sa mu prisposobovat, usmievat sa nasilu ked mas prave zlu naladu, alebo sa mu nebodaj prosit len preto ze mas strach..sustred sa na maturu..tu ti on neda!!!! prajem vela sil, odvahu a pevne nervy
Teď mě zase docela trápí myšlenka,že kdyby to mezi námi nevyšlo, tak by to nebylo až takové hrozné, pokud bychom oba dva na nějakou chvíli zůstali sami. Ale on by s největší pravděpodoboností šel do vztahu s ní. Co si o takových vztazích, do kterých člověk skočí po dlouhém a láskyplném vztahu? Neslouží spíš jen jakási náplast? Mohou vytrvat anebo jsou to spíš přechodné vztahy, ve kterých si člověk uvědomí, že stále miluje tu předchozí osobu?
