Krize ve vztahu

Príspevok v téme: Krize ve vztahu
katush94

Je mi 19 let. Už 9 měsíců mám přítele - o 13 let staršího. Potkali jsme se v práci a zhruba tak půl rok našeho vztahu byl opravdu krásný. Překonali jsme to, že jsme se díky mému věku, škole a dalším mým povinnostem nevídali tak často, jak by se slušelo, přenesli jsme se i přes nesouhlas mých rodičů. Samozřejmě jsme se občas pohádali, ale náš vztah byl silný, vždy jsme vše překonali. Byli jsme do sebe opravdu moc zamilovaní a vůbec jsme nepřemýšleli nad tím, že by nám naše rozdílné životy či větší věkový rozdíl mohl činit nějaké potíže. Avšak můj problém byl ten, že jsem se velice snadno naštvala kvůli úplné maličkosti. Věděla jsem, že na něj nemůžu být pořád taková, ale dlouho to vypadalo, že jsem se ještě nepřiblížila hranici jeho trpělivosti. Je to můj první vztah, tudíž jsem neměla žádné zkušenosti. V jedné jeho etapě jsem dokonce cítila, že mě miluje daleko více než já jeho, a ačkoliv je to samozřejmě pěkný pocit, cítila jsem se tak trochu svázaná a nevěděla kudy kam, snad je to u prvního vztahu pochopitelné. Poté přišla má operace, po níž jsem musela zůstat dlouho doma, on byl v práci, s kamarády, tolik jsme se neviděli a mě hodně mrzelo, že místo toho, abychom si alespoň večer chvilku psali, se omluvil s tím, že je unavený a šel spát. Tady se začal trošku projevovat náš věkový rozdíl. Ale jinak to byl vztah pořád krásný, říkali jsme si opravdu pěkné věci, plánovali do budoucna, milovali jeden druhého. Hlavně mi pořád opakoval, že i přes všechny jeho zkušenosti jsem láska jeho života, že s nikým ještě tak šťastný nebyl. Ještě předtím se mi ovšem svěřil s tím, že se bojí do toho jít po hlavě, neboť byl už mnohokrát předtím zklamán. Nakonec se však stejně nechal unést. Jenže pak přišel poslední - kritický měsíc. Asi už byl mými občasnými náladami opravdu otrávený a naznačil mi, že uvažuje nad vztahem s někým jiným. Tehdy mě to hodně vzalo a on se mi omlouval, že to tak nemyslel, jen mě chtěl trochu popostrčit, abych své chování změnila (protože když si zpětně čtu naše konverzace, musím uznat, že v některých chvílích jsem na něj byla opravdu zlá, zatímco on byl hodný a velmi se snažil mi pomoci). Později mi oznámil, že tím někým myslel svou blízkou kamarádku, se kterou trávil hodně času. Ona ho uháněla již velmi dlouho a on ji vždy odmítal, protože měl mě. Proto jsem ten poslední měsíc začala být hodně podezřívavá, hádali jsme se ještě více a nakonec to vše vyvrcholilo v nynější situaci. Bohužel jsem měla slabou chvilku a přečetla si jeho soukromou konverzaci, která potvrzovala, že se se mnou nejspíš rozejde, neboť už se mnou není šťastný a bude s onou slečnou. Nemohla jsem mu to neříct a myslím, že tento čin ho opravdu zklamal. Řekl mi, že od té doby se v něm něco zlomilo a už mě nedokáže milovat tak, jako tomu bývalo dříve. Proto také nastala fáze rozhodování, s kým z nás dvou bude a asi chápete, že je to velmi bolestivé. Samozřejmě, každá by se na něj v takové situaci už vykašlala, ale já ho mám pořád velmi ráda, zvlášť, když si uvědomím, že pokud bych se nechovala jako malé dítě, nemuselo by k nynější situaci vůbec dojít. Před několika týdny mi řekl, že se spíše přiklání k našemu rozchodu. I jeho to velmi vzalo, plakal, přecejen ke mě pořád něco cítí, nakonec jsme se však rozhodli, že dáme věcem ještě šanci a dáme si nějaký čas na to, aby se věci urovnaly. Jde zejména o to, jestli se jeho city ke mně vrátí. Od té doby jsme se již mnohokrát viděli a ve většině případů to bylo moc krásné. Vypadali jsme jako bezproblémový zamilovaný pár, ať už jsme šli nakupovat,na večeři, na procházku, večer si třeba pustili film, prostě nám spolu bylo hezky. Samozřejmě byly i chvíle, kdy jsme ani jeden z nás neměli moc náladu a místo užívání si jsme spíš řešili nynější situaci. Trávila jsem u něj třeba zrovna minulý víkend. Jde na něm stále poznat, že je ve stresu z toho všeho, co se momentálně děje, ale tak i ze školy, neboť má před zkouškovým obdobím, na které se podle vlastních slov vůbec nemůže soustředit, a do toho chodí do práce..nedí divu, že je tedy někdy ve zprávách, které píše, takový vynervovaný a někdy to na něm jde poznat i tváří v tvář. Každopádně mi o tomto víkendu řekl, že ke mně chová velmi hluboký cit, který k nikomu jinému necítí, že je možné, že je do mě stále ještě zamilovaný, ale po tom všem, co se stalo, je v něm tento cit značně udupán. Jinak jsem se za celou tu dobu změnila, uvědomila jsem si své chyby a dřívější tvrdohlavost. Jeho velkým koníčkem je ježdění na kole, které jsem já nikdy v oblibě neměla, ale protože jsem sportovní typ, moc bych to s ním chtěla zkusit, už jsme šli koupit helmu a já pomalu začínám jezdit...stejně tak, jako jsem připravena a ochotná se seznámit s jeho přáteli, kterých jsem se dříve bála a jeho to velmi mrzelo. Řekl mi, že se velmi cení toho, co pro něj všechno dělám a že je to ode mě všechno milé, ale vidím na něm, že to prostě nějakým způsobem nemůže přijmout. Sám mi řekl, že když tyto věci chtěl slyšet, tak nepřicházely. Myslíte si, že akorát potřebuje čas na to, aby vše pochopil a přijal anebo už je opravdu pozdě na napravování chyb? Při jednom z našich posledních setkání mi oznámil, že jsem to nejkrásnější, co ho kdy potkalo, že se se mnou prostě cítí moc hezky tak jako nikdy s nikým předtím. A že chápe mé předchozí chování a nic mi nemá za zlé, přecejen je to můj první vztah a já tudíž nemám žádné zkušenosti. Řekla bych, že se už nerozhoduje mezi tím, s kterou z nás bude, ale spíš se snaží vytrvat se mnou a zjistit, jestli to bude fungovat. Ale i teď, po zhruba měsíci těchto problémů, mě stále ještě nedokáže milovat tak, jako dříve. Myslíte si, že je to ještě vůbec možné? Jde vidět, že nechce nic plánovat do budoucna, nechce mi nic slíbit, málokdy mi řekne 'ano, chci tě vidět, chci, abys za mnou přišla' nebo 'těším se', ačkoliv to setkání je potom velmi pěkné. Já ho chápu, miloval mě opravdu moc, bál se zklamání, nakonec však svůj strach překonal, ale to zklamání bohužel opravdu přišlo...Potřebuje na to více času? A je čas tohle všechno schopný vyléčit? Řekl mi, že je teď momentálně celkem spokojený, ale daleko spokojenější by byl, kdyby se ten předchozí měsíc plný problému, které jsem započala já, dal úplně vymazat...a navíc se teď bojím udělat jakoukoli chybu. Prostě mám strach, že byl do mě slepě zamilovaný a teď, ačkoliv se chci změnit a daří se mi to (a ne proto, že ho nechci ztratit, ale proto, že jsem si uvědomila, že život po jeho boku je to, co si opravdu přeji), tak že prostě nepřekousne mé 'mouchy'. A že kdybychom se to nakonec podařilo a zůstali bychom spolu, tak bych se bála se třeba jen na chviličku naštvat, aby mu to náhodou nepřipomnělo naše problémové období a on znovu neuvažoval o rozchodu... Anebo je to jen můj špatný pocit? Co si o celé této věci myslíte? Je ještě nějaká šance, že to dobře dopadne?

DontWorry

Uprimne, odradi to kazdeho. Nenazvala by som ta ani tak stihackou. Len je to typicky prejav zeny, ktora nevie na com je a nevie co robit.

Robila som to kedysi tiez, ze som vytahovala dokolecka tu istu vec.

Mozno to vyznie pateticky, ale citala som jednu knihu raz a tam to bolo velmi mudro a vystizne napisane, ze pokial nechate chlapa na pokoji, jemu to zacne vrtat v hlave a skôr ci neskôr sa ozve. Nazvali to tam ako nejaku ulitu alebo jaskynu, v ktorej sa momentalne chlap nachadza a potrebuje v nej ostat so svojimi myslienkami. A presne toto som raz skusila. Vies aky bol vysledok? Potrvalo to par dni a priatel sam za mnou prisiel s usmevom na tvari akoby sa nic nestalo. Vtedy mi povedal vsetko...nechala som ho tak, lebo sam povedal, ze nema rad ak vtedy zena nieco riesi. Zvlastne ako to na väcsinu chlapov funguje, rovnako ako na zeny funguju zas ine veci.

Ak sa obrnis trpezlivostou a svoju energiu teraz venujes uceniu tak to bude fajn. Ale skus sa nezamyslat nad tym, ze ci ostanete spolu alebo nie. Dala by som nejaky limit - tyzden hoci a ak po tomto by neprejavil ziaden zaujem ani ochotu prestat trucovat a byt mily, vtedy by som to stopla

Cakat na to kym sa chlap uvedomi a tebe pretecie kopec casu za tu dobu...urobila by si blbost, lebo nie je jediny na planete

katush94

A ještě jedno připomínám, když jsem měla období, kdy jsem cítila, že ho možná nemiluju tolik jako on mě a byla jsem na něj třeba i dva tři měsíce v přestávkách hnusná, on byl na mě stále milý a snažil se dozvědět, co se děje, co má pro mě udělat atd. Opravdu se nedivím, že pohár trpělivosti jednou přetekl a v době, kdy ode mě již dlouhou dobu pěkné věci nepřicházely, tak přicházely od ní. Představte si sebe v jeho situaci. Kdyby na vás chlap dlouhou dobu kašlal, vy jej opravdu milovala a snažila se, a ono to nezabíralo. Pak by se objevil někdo, kdo by vám tu lásku najevo dávat začal. Nezamotalo by vám to hlavu a nepřimělo si uvědomit vaše hodnoty? On se nejspíš zamyslel a řekl si, že i když ten vztah se mnou byl krásný a jiný než všechny ostatní, že nejspíš nebudu holka pro něj, když ani nemám zájem o to se seznámit s jeho přáteli nebo s ním něco společně podnikat atd. Když právě tyto věci jsou v jeho životě velmi důležité. A co se týče budoucích hodnot, mnohokrát jsme se o tom bavili, děti rozhodně nechce, je ten typ svobodného chlapa-sportovce, co chce dělat své koníčky co možná nejdéle a rodinný život založit nejdříve tak za 10 let.

katush94

o to se teď budu snažit, jen mě zajímá, jestli ho to moje tak trochu 'stíhačské' chování už neodradilo.

DontWorry

Niekedy je lepsie nechat veci tak. Nepripominaj sa mu. Budes mat matury..uc sa teraz na ne. Kasli na facebook i na vsetko. Ak bude chciet, on sa ozve a vies sama dobre, ze ak bude na to kaslat, tak to nema vyznam...hlavne to nevytahuj vkuse, ale ani sa netrap. Je to tazsie, ale len na zaklade toho usudis, ci to ma cenu alebo nie

katush94

Sám se vyjádřil, že už ho nebaví, jak ho přes FB pořád uháním a že kontroluji, kdy chodí spát a s kým si píše. Pro vysvětlení - jelikož využívá FB na mobilu přes messenger, zobrazuje se online pouze tehdy, pokud někomu na něco odepisuje. A mě třeba mrzí, že si třeba přes den píšeme a celý večer třeba ne ačkoliv vidím, že online je a že tedy píše někomu jinému. Nejsem žádná stíhačka, jen mám při tom vždy takový špatný pocit...

DontWorry

Katush po precitani jeho sprav som jednoznacne nazoru toho, ze je to egoista, najmä tato veta " O tom co budu v budoucnu dělat a s kým, si rozhodnu sám a nikdo mé rozhodnutí ovlivňovat nebude. Ani ty, ani (ta druhá slečna)"

Takze ty mas cakat na to ako sa on rozhodne? Agnes pise velmi dobre a na tvojom mieste by som to po takych odpovediach ukoncila. Natahuje ta ako zuvacku, kedy sa jemu bude chciet bavit kedy on sa rozhodne, lebo on momentalne nema naladu a cas! To co je? Nie nemiluje ta a zloz si tie ruzove okuliare. Milovat je strasne prisilne slovo, podla mna ani nevie co to znamena. Mozno bol poblazneny, zalubeny...

Fakt jednoznacne mi pride divne z jeho strany, ze sa nastve na teba len preto, ze nemas svoje obdobie. Sme len ludia a nie kazdy den je nedela. Milujuci partner ma byt po tvojom boku, ma si ta vypocut, pomôct a ak nie pomôct tak minimalne podporit.

Inak nazor o tom, ze ty mas 19 rokov a on je o 13 rokov starsi. Nechcela som to tak priamo ti hovorit, ale nema to podla mna perspektivu. Vo velmi malo pripadoch to vyjde, ale rozumovo aj hodnotami ste na uplne inej urovni. Kebyze ste mali viacej rokov tak sa ten rozdiel aj skryje, ale z tohto by podla mna vzislo coskoro len to, ze ma 27 a raz by ho to chytilo a chcel by uz aj rodinu zalozit a predpokladam, ze tiez mas nejake ciele ktore chces splnit skôr ako sa rozhodnes pre dieta. Tu by sa vase nazory rozisli.

katush94

Dobře, když opomeneme to, že si všichni myslíte, že se mnou manipuluje (ačkoliv dle mého názory si tyhle psychotické stavy navozuji sama, on mi rozhodně neříká, co mám nebo nemám dělat, aby mě miloval atd, to já se pořád snažím ho nějakým způsobem co nejdříve přimět, aby zapomněl na vše, co jsem mu v minulosti udělala a nějakým způsobem se přenesl přes ten blok, co si vytvořil), mým hlavním problémem je to, že mu nedokážu dát čas. Vždy se snažím být pár dní v pohodě, ale pak to na mě spadne. A ne, nevřískám, nenadávám mu, ale jelikož on je v práci vždy týden v kuse a tudíž spolu komunikujeme jen přes facebook, jeho nejvíce ze všeho vytáčí, že tyhle věci, které se normálně mají řešit osobně, já řeším takto. Vždy se pak nějak dohodneme, že už to řešit nebudeme, ale mě to zase za den za dva chytne a začnu rýt znova, mám prostě spoustu otázek, spoustu teorií...myslíte, že i kdybych se teď zkrotila a opravdu mu dala čas a prostor, že dokáže na toto mé chování zapomenout a že ho to už totálně neodradilo?

koopta

Ty si mlada a naivna a on to vie a zneuziva, hra sa s tebou ako macka s mysou. Bud sama sebou, netlm svoje emocie zo strachu, ze ta nebude mat rad. Pokial nevrieskas ako nepricetna, nenadavas mu, tak nema pravo ti nieco vycitat, mas pravo na vlastny nazor. Potrebujes kamosku, co stoji nohami pevne na zemi, co to uz zazila a ozrejmi ti konkretne preco robi co robi.. im robi dobre pocit moci a ked ho nechas, prinuti ta spravit cokolvek, zniest od neho cokolvek a necha v tebe pocit ze o teba nikto iny nezakopne.

Agnes998

On ta uz dostal do takej situacie, ze si ochotna pre neho urobit prakticky cokolvek. Pretoze ti vsugeroval pocit viny, vsugeroval ti, ze je zenami velmi ziadany a obletovany, nema problem hned teraz si za teba najst nahradu, uz sa mu same nejake strkaju do postele. Nejaku chvilu ta este bude dusit a potom ti povie, ked ma lubis, urob toto ci toto, potom ta budem zase lubit i ja. A ty, cela stastna to urobis. Ale to bude zaciatok konca.