Je mi 19 let. Už 9 měsíců mám přítele - o 13 let staršího. Potkali jsme se v práci a zhruba tak půl rok našeho vztahu byl opravdu krásný. Překonali jsme to, že jsme se díky mému věku, škole a dalším mým povinnostem nevídali tak často, jak by se slušelo, přenesli jsme se i přes nesouhlas mých rodičů. Samozřejmě jsme se občas pohádali, ale náš vztah byl silný, vždy jsme vše překonali. Byli jsme do sebe opravdu moc zamilovaní a vůbec jsme nepřemýšleli nad tím, že by nám naše rozdílné životy či větší věkový rozdíl mohl činit nějaké potíže. Avšak můj problém byl ten, že jsem se velice snadno naštvala kvůli úplné maličkosti. Věděla jsem, že na něj nemůžu být pořád taková, ale dlouho to vypadalo, že jsem se ještě nepřiblížila hranici jeho trpělivosti. Je to můj první vztah, tudíž jsem neměla žádné zkušenosti. V jedné jeho etapě jsem dokonce cítila, že mě miluje daleko více než já jeho, a ačkoliv je to samozřejmě pěkný pocit, cítila jsem se tak trochu svázaná a nevěděla kudy kam, snad je to u prvního vztahu pochopitelné. Poté přišla má operace, po níž jsem musela zůstat dlouho doma, on byl v práci, s kamarády, tolik jsme se neviděli a mě hodně mrzelo, že místo toho, abychom si alespoň večer chvilku psali, se omluvil s tím, že je unavený a šel spát. Tady se začal trošku projevovat náš věkový rozdíl. Ale jinak to byl vztah pořád krásný, říkali jsme si opravdu pěkné věci, plánovali do budoucna, milovali jeden druhého. Hlavně mi pořád opakoval, že i přes všechny jeho zkušenosti jsem láska jeho života, že s nikým ještě tak šťastný nebyl. Ještě předtím se mi ovšem svěřil s tím, že se bojí do toho jít po hlavě, neboť byl už mnohokrát předtím zklamán. Nakonec se však stejně nechal unést. Jenže pak přišel poslední - kritický měsíc. Asi už byl mými občasnými náladami opravdu otrávený a naznačil mi, že uvažuje nad vztahem s někým jiným. Tehdy mě to hodně vzalo a on se mi omlouval, že to tak nemyslel, jen mě chtěl trochu popostrčit, abych své chování změnila (protože když si zpětně čtu naše konverzace, musím uznat, že v některých chvílích jsem na něj byla opravdu zlá, zatímco on byl hodný a velmi se snažil mi pomoci). Později mi oznámil, že tím někým myslel svou blízkou kamarádku, se kterou trávil hodně času. Ona ho uháněla již velmi dlouho a on ji vždy odmítal, protože měl mě. Proto jsem ten poslední měsíc začala být hodně podezřívavá, hádali jsme se ještě více a nakonec to vše vyvrcholilo v nynější situaci. Bohužel jsem měla slabou chvilku a přečetla si jeho soukromou konverzaci, která potvrzovala, že se se mnou nejspíš rozejde, neboť už se mnou není šťastný a bude s onou slečnou. Nemohla jsem mu to neříct a myslím, že tento čin ho opravdu zklamal. Řekl mi, že od té doby se v něm něco zlomilo a už mě nedokáže milovat tak, jako tomu bývalo dříve. Proto také nastala fáze rozhodování, s kým z nás dvou bude a asi chápete, že je to velmi bolestivé. Samozřejmě, každá by se na něj v takové situaci už vykašlala, ale já ho mám pořád velmi ráda, zvlášť, když si uvědomím, že pokud bych se nechovala jako malé dítě, nemuselo by k nynější situaci vůbec dojít. Před několika týdny mi řekl, že se spíše přiklání k našemu rozchodu. I jeho to velmi vzalo, plakal, přecejen ke mě pořád něco cítí, nakonec jsme se však rozhodli, že dáme věcem ještě šanci a dáme si nějaký čas na to, aby se věci urovnaly. Jde zejména o to, jestli se jeho city ke mně vrátí. Od té doby jsme se již mnohokrát viděli a ve většině případů to bylo moc krásné. Vypadali jsme jako bezproblémový zamilovaný pár, ať už jsme šli nakupovat,na večeři, na procházku, večer si třeba pustili film, prostě nám spolu bylo hezky. Samozřejmě byly i chvíle, kdy jsme ani jeden z nás neměli moc náladu a místo užívání si jsme spíš řešili nynější situaci. Trávila jsem u něj třeba zrovna minulý víkend. Jde na něm stále poznat, že je ve stresu z toho všeho, co se momentálně děje, ale tak i ze školy, neboť má před zkouškovým obdobím, na které se podle vlastních slov vůbec nemůže soustředit, a do toho chodí do práce..nedí divu, že je tedy někdy ve zprávách, které píše, takový vynervovaný a někdy to na něm jde poznat i tváří v tvář. Každopádně mi o tomto víkendu řekl, že ke mně chová velmi hluboký cit, který k nikomu jinému necítí, že je možné, že je do mě stále ještě zamilovaný, ale po tom všem, co se stalo, je v něm tento cit značně udupán. Jinak jsem se za celou tu dobu změnila, uvědomila jsem si své chyby a dřívější tvrdohlavost. Jeho velkým koníčkem je ježdění na kole, které jsem já nikdy v oblibě neměla, ale protože jsem sportovní typ, moc bych to s ním chtěla zkusit, už jsme šli koupit helmu a já pomalu začínám jezdit...stejně tak, jako jsem připravena a ochotná se seznámit s jeho přáteli, kterých jsem se dříve bála a jeho to velmi mrzelo. Řekl mi, že se velmi cení toho, co pro něj všechno dělám a že je to ode mě všechno milé, ale vidím na něm, že to prostě nějakým způsobem nemůže přijmout. Sám mi řekl, že když tyto věci chtěl slyšet, tak nepřicházely. Myslíte si, že akorát potřebuje čas na to, aby vše pochopil a přijal anebo už je opravdu pozdě na napravování chyb? Při jednom z našich posledních setkání mi oznámil, že jsem to nejkrásnější, co ho kdy potkalo, že se se mnou prostě cítí moc hezky tak jako nikdy s nikým předtím. A že chápe mé předchozí chování a nic mi nemá za zlé, přecejen je to můj první vztah a já tudíž nemám žádné zkušenosti. Řekla bych, že se už nerozhoduje mezi tím, s kterou z nás bude, ale spíš se snaží vytrvat se mnou a zjistit, jestli to bude fungovat. Ale i teď, po zhruba měsíci těchto problémů, mě stále ještě nedokáže milovat tak, jako dříve. Myslíte si, že je to ještě vůbec možné? Jde vidět, že nechce nic plánovat do budoucna, nechce mi nic slíbit, málokdy mi řekne 'ano, chci tě vidět, chci, abys za mnou přišla' nebo 'těším se', ačkoliv to setkání je potom velmi pěkné. Já ho chápu, miloval mě opravdu moc, bál se zklamání, nakonec však svůj strach překonal, ale to zklamání bohužel opravdu přišlo...Potřebuje na to více času? A je čas tohle všechno schopný vyléčit? Řekl mi, že je teď momentálně celkem spokojený, ale daleko spokojenější by byl, kdyby se ten předchozí měsíc plný problému, které jsem započala já, dal úplně vymazat...a navíc se teď bojím udělat jakoukoli chybu. Prostě mám strach, že byl do mě slepě zamilovaný a teď, ačkoliv se chci změnit a daří se mi to (a ne proto, že ho nechci ztratit, ale proto, že jsem si uvědomila, že život po jeho boku je to, co si opravdu přeji), tak že prostě nepřekousne mé 'mouchy'. A že kdybychom se to nakonec podařilo a zůstali bychom spolu, tak bych se bála se třeba jen na chviličku naštvat, aby mu to náhodou nepřipomnělo naše problémové období a on znovu neuvažoval o rozchodu... Anebo je to jen můj špatný pocit? Co si o celé této věci myslíte? Je ještě nějaká šance, že to dobře dopadne?
Krize ve vztahu
No tak donho neryp, uplne ho prestan kontaktovat a uvidis co z toho bude. Nepoznas zmyslanie manipulatora, ten ta praveze nikdy nekopne do zadku. Kym si o tom nieco nenastudujes nerozpoznas to. Moj prvy priatel bol manipulator a zistila som to az po rokoch, ked som si precitala spominanu knihu.
Já teď mám jen strach, že pokud to nevyjde, bude to má chyba v tom, že jsem se prostě neudržela na uzdě v tomto podivném období a místo toho, abych byla v klidu a snažila se působit v pohodě, jsem pořád něco řešila a rýpala do něj, stejně jako dříve a to ho ještě více odradilo...
Manipulátor není, co by z toho měl? Kdyby chtěl, už by mě dávno mohl kopnout do zadku a začít si něco s ní. Akorát mám takový pocity, že nerad přiznává své chyby. Teprve teď jsem si uvědomila, že za nynější problémy díky špatné komunikaci můžeme oba, ale uznala jsem to pouze já, on s tím měl problém. A co se týče nevyrovnanosti vztahu - ano, vyrovnaný byl snad jen ze začátku. Pak nastalo mdlouhé období, kdy miloval on mě více než já jeho a snažil se více, zatímco já byla opravdu hnusná ( a nebyly to občasné nálady, já jsem měla třeba dobrou náladu, jen s ním jsem jednala jak s hadrem), teď se role prohodily...
Si este mlada ale aj tak ti nezaskodi ked si precitas knihu "Nenechte sebou manipulovat" alebo "Laska a manipulace" od isabelle nazare-aga, su to velmi dobre knihy a naucia ta, ako rozpoznat manipulatora. V knihkupectvach to maju zvacsa vypredane, ale ked pohladas na nete, da sa to najst aj ako pdf. Zistis, ci tvoj nema znaky manipulatora a aj keby nemal, to je jedno, ta kniha ti velmi pomoze do zivota lebo manipulatorov stretnes v zivote este urcite dost, naucis sa, ako ich rozpoznat a ako s nimi jednat. Ich charakteristicka vlastnost je, ze na zaciatku vztahu, ked obet len lakaju su strasne mili, dobri, okuzlujuci, vedia vzbudit zdanie, ze su uplne idealni a zena ma strasne stastie, ze takeho chlapa stretla (alebo aj naopak, su aj zeny manipulatorky). Po odozneni tychto medovych tyzdnov nasleduje uz ale ine obdobie a to krasne sa nikdy nevrati, aj keby stretli tu najlepsiu zenu na svete. Vzdy sa snazia vyvolat v zene pocit viny "ty si zla, ty si vsetkemu na vine, ty si vsetko pokazila, keby si nebola taka a hentaka, keby si vtedy nepovedala to a to, keby si nebola pred par mesiacmi taka protivna, keby si ma viac lubila..." atd. Ty ho teraz hlavne nechaj na pokoji, nevnucuj sa mu, nevtieraj, nepis mu, uplne sa odlmc. Ak je manipulator, tak sa neskor urcite sam ozve, hoci to bude zrejme dlhsie trvat. A ak sa neozve, tak manipulator mozno nie je, ale v tom pripade je nevyrovnany a nevie riesit bezne problemy vo vztahy, takze ani vtedy nemusis banovat.
Ty si len daj pozor ci on nie je manipulator, viem o nom malo na to, aby som to vedela jednoznacne urcit, ale tieto jeho spravy co tu prepisujes by o tom mohli svedcit. Bolo by to typicke spravanie manipulatora, ktori su vzdy na zaciatku vztahu strasne dobri a mili, znesu zene aj modre z neba a tym ju k sebe priputaju. Zena ked si zacne vztah s manipulatorom, vzdy ma pocit, ze stretla uplne dokonaleho muza, necha sa okuzlit a ked sa ten po case zmeni a zacne byt protivny, vydieracsky a manipulovat nou, mnoho zien si to nechce pripustit, stale dufaju, ze vsak on sa zmeni, zas bude taku ako pred tym, on je predsa vo svojej podstate strasne dobry clovek, to len ja som ta zla co vsetko pokazila (toto jej vzdy on vsugeruje). Cakaju a cakaju ale marne, on uz nikdy nebude taky ako na zaciatku, lebo v skutocnosti taky nikdy ani nebol, len sa velmi dobre pretvaroval. A ma zenu presne tam, kde ju mat chcel.
Katush, ked tvoj vztah porovnam napr. s mojim, tak je to dost nerovnovaha. Myslis, ze ja som bola vzdy na mojho mila, ze som nemala zlu naladu, ze som sa s nim nepohadala niekedy pre blbost? Stalo sa to mne ale stalo sa to aj jemu. Ale sme rozumni dospeli ludia, proste ked emocie presli, sme si to vysvetlili, povedali si, ako sa tomu do buducnosti vyvarovat a fungujeme bez problemov dalej. Ziadna laska nevyprchala a ani jeden z nas nema potrebu hladat si preto niekoho ineho. Lebo problemy vzdy boli a budu v kazdom vztahu, treba to len riesit a treba sa o tom rozpravat. Moj nema problem sa o tom rozpravat a neuraza sa za to. Ak jeden z partnerov komunikaciu odmieta, je to nerovnopravny vztah a nic sa tak vyriesit neda. No uvidis, ked mu prejde skuskove ci sa to zlepsi, ale ja si to nemyslim, podla mna ta potrebuje stale drzat na uzde a teraz ma dobru moznost, raz si bola neprijemna a bude ti to stale hadzat na oci, aj ked sa budes akokolvek snazit. Zaroven on ma z jeho pohladu pravo byt odteraz stale hnusny a neprijemny na teba, ma pravo mat kamaratky a vselijake bokovky, ma pravo riesit vztahy-nevztahy s nejakou inou len kvoli tomuto a navzdy a zaroven bude o tom presviedcat aj teba. Zalezi len od teba, ci sa das.
A co byste řekli na toto:
Nechtěl jsem to napsat tak hrubě, ale nerad se opakuji, že nejsem spisovatel, nemám čas a hlavně mě nebaví furt datovat v mobilu atd. atd. atd. Neboj se, pořád přemýšlím, jak to s námi bude. Poslední co chci, aby mi někdo neustále psal, jak a co může být pěkné. O tom co budu v budoucnu dělat a s kým, si rozhodnu sám a nikdo mé rozhodnutí ovlivňovat nebude. Ani ty, ani (ta druhá slečna).
I přes toto všechno vím, že mě opravdu miloval.
Jen mu lezu na nervy. Asi očekával, že teď, když máme oba dva plno školy, nic řešit nebudeme, občas se setkáme, bude nám spolu hezky a potom on konečně uvidí, že je mu se mnou stále dobře. Ale teď si musí myslet, že jsem se vůbec nezměnila, že jsem stejně rýpavá či hádavá jako předtím.
katush94 toto nie je reakcia milujuceho cloveka, ty si mozno myslis, ze ta niekedy miloval, ale mne sa to nezda, mohol sa tak spravat, ked vtacka lapaju... poznas to. Keby ta skutocne miloval, neprestal by pri prvych problemoch, ine vztahy taketo ustanu a idu dalej! Toto co ti teraz hovori, to je uz skor ponizovanie plus tam vidim tu manipulaciu, ty sa mas za vsetko citit vinna, ty si vsetkemu na vine, mala si byt vzdy dobre naladena, vzdy usmiata, nemala si pravo mat niekedy zlu naladu a hadat sa s nim. A toto co on robi teraz je co? Nie si vinna, dobre, urobila si nejake chyby, ale kurnik kto nerobi! Neurobila si nic neodpustitelne, nepodviedla si ho, neoklamala
Moja, ty si este velmi mladucka a dost naivna, co je v tomto veku normalne. Nenormalne je to, ze to vyuzil stary chlap, naschval si vybral taku mladucku, lebo tridsiatnicky sa takto lahko manipulovat nedaju, uz maju co-to odzite, uz su poucene, stratili ruzove okuliare ale nestratili vieru v pravu lasku. Starsi chlap, ktory si vybera partnerku medzi adolescentkami to robi zamerne, lebo vie, ze tieto dievcatka su este velmi naivne a zozeru mu vsetko aj s navijakom ako je to u vas. On hodil vsetku vinu na teba, sam sa tvari ako bezchybny a dokonaly, teba zaskatulkoval ako tu zlu, snazi sa ta psychicky vydierat, ze ty si na vine, ze on ta uz nelubi ci nevie ci lubi a poskuluje po nejakej inej a premysla o vztahu s nou. Keby ta naozaj niekedy lubil, tak by neprestal pri prvych problemoch a hlavne by ti nedaval pod nos, ze rozmysla nad vztahom s nejakou inou, takto sa vyrovnany a milujuci clovek nikdy nesprava. Nevazi si ta. Si velmi mlada a naivna, vsetky sme boli, ale aspon sa pouc z nas, starsich zien, nenechaj si skakat po hlave! On si ta nezasluzi. Nic take strasne si neurobila a hadaju sa obcas vsetky pary.
