Keď je zvieratku ubližované aj vás to bolí?

ved jasne. ale ked niekto mlady, kto ma este prava, ako vravis spravi nieco zle, vzdy sa to nejak ospravedlni, väcsinou je zo zlej rodiny, alebo nieco podobne... ak je vsak zly ako clovek, je mi jedno kolko ma rokov. lebo bude este horsi psychopat ked bude dospely...

System...tak teraz si trepol strasnu sprostost...prasa citi rovnako ako pes...mozes ho rovnako vycvicit a bude ti mozno aj vernejsie...

to iste mozem napisat...na psa ktoreho chovaju cinania...zavreteho cely zivot v klietke...ze neciti...a ma strach pred tym nez ho zaziva stiahnuz koze....

to bol len extremny priklad

A kolki sa pohorsuju nad tym, ze 13 rocny spacha trestny cin a nic ? lebo "aj deti maju praaaavaaaaa"
:D
napr - preco nepouzivame vysokofrekencne zvuky na ich rozohranie atd? lebo maju prava? a ten komu ublizuju prave nema vsak :D

no mna tiez serie, ked ublizuju detom a urcite viac ako zvieratam ... ale dokazal by som odesknut hlavy obom :D

bibba: kus nesuhlasim, nemozes porovnavat svinu so psom, pes citi, je verny atd atd. kdez to prasa len zije jedine pocity ktore ma su hlad a strach (pred zabijackou) nenaviaze sa na cloveka ktori ju chodi dennodene krmit kdez to pes ano. tiez nemozno porovnavat psa s akvariovou rybkou jemine :D

ale suhlasim ze vecsina ludi sa pohorsuje viac nad tyranim zvierat napr. psov nez nad tyranim deti resp ludi ...

jasne, ze to cloveka zaboli. len nerozumiem, preco ludia viac prezivaju, ak je tyrane zviera, nez ked je tyrane dieta. tomu proste nikdy nebudem rozumiet. a sorry, len tak mi to pripada.
ze sa vsetci viac rozhorcuju nadtym, ked sa k nim dostane nejaka sprava otom, ze bolo tyrane nejake zvieratko. myslim si, ze som nevidela este take reakcie, ak islo o dieta (ktore je tiez bezbranne)... moj nazor iba. obi dve veci su ubožiactvo. kto ublizi zvieratku alebo decku je proste chudak, alebo chory clovek.
a ked ste tak proti tyraniu zvierat, budte vegetariani. neuprednostnujte domace zvierata pred tymi ostatnymi. cize kravicka, prasiatko, sliepky, ovce atd. v Cine sa zaobchadza s mackami a psami velmi zle, v Indii je krava posvätna. ludia robia veci tak, ako su nauceni odmalicka. ale nemyslim si, ze nejake zviera je nieco viac nez ine zviera, len zato sa s nim mozete doma maznat. to je fakt smiesne. kazde zviera ma aj pocity, a tie zvierata, ktore bezne jete si tiez nepresli vzdy niecim uzasnym, predtym, nez boli odsudene nato, aby boli len nejaka potrava...
lutujete zvierata, lutujte vsetky.

jasné že ma to bolí, plačem...najmä ak týrajú psíkov..v poslednom čase je na nete neskutočne veľa videí o týraní...

práve som dočítala toto a zase plačem:

Byla jsem požádána, abych se podělila o příběhy pejsků z útulků, kteří jsou na pokraji smrti. Uvědomuji si, že toto nebude šálek pro každého čtenáře, ale věřím, že to někoho může inspirovat. Pokud se někdy do této situace dostanete, navždy to změní váš život.

Když k nám přijdou smrtelně nemocní pejsci, připravím pro ně něco speciálního. Protože léčba by byla velice bolestivá a neúčinná, neléčím je. Ale také je nenechám samotné zemřít v kotci. Každého si vezmu na pár dní domů, a zahrnu je veškerou svou láskou.

Annie nikdy nepoznala co je to štěstí. Byla bita, zanedbávaná, hladověla celý svůj život, a poté byla odhozena a odepsána k smrti do útulku. Annie čekala na smrt, zničená a osamocená každý večer doufala v nalezení nového páníčka, alespoň na poslední své zážitky. Ano, už si pro tebe jedu!

Když jsem poprvé uviděla Annie, bylo na první pohled vidět, že je velmi nemocná. Byla podvyživená, kašlala a měla velké problémy s dýcháním, navíc měla problémy se srstí a očima. Veterinář mi sdělil, že Annie trpěla rozvinutou dirofilariózou, srdečním selháním, a několika dalšími závažnými zdravotními onemocněními. Bylo velmi nepravděpodobné, že by přežila složitou léčbu, a velmi by při tom trpěla. Veterinář se mě zeptal, zda má pokračovat s eutanázií. Řekla jsem, že ne. Že ji přivedu příští týden, protože chi, aby předtím než půjde do psího nebíčka, poznala co je to láska.

Téhož dne jsem přivezla Annie ke mně domů. Podívala jsem se na ni. Byla celá vystrašená, nemocná a nejistá, jestli mě může potom všem, čím si prošla věřit. A já jsem začala nekontrolovatelně brečet… Brečela jsem nad tím jaký ubohý a bolestivý život měla. Život plný utrpení, bolesti, zneužívání a nad tím, že nikdy nepoznala péči a lásku, kvůli bezcenným lidem, kteří se o ni nikdy nestarali, jak by měli. Mezi těmi slzami ke mně Annie přišla a olízla mě, jako by chtěla říct: „Nebuď smutná, to bude dobré“. Toto krásné stvoření mě utěšovalo. Tato fenka, která nikdy v životě nepoznala soucit, mě utěšovala.

A tak se stalo, vstala jsem, přestala brečet a zapřísáhla se jí udělat ten nejlepší týden jejího života. Už žádné slzy. Ne v okolí Annie. Od teď už pozná jen štěstí a radost.

Ten týden se mnou Annie spala v posteli. Jedla to nejlepší jídlo. Hrála si, jak ji to jen její nemocné srdíčko povolilo. Svalila se ke mně na gauč a společně jsme se smáli u zábavných filmů. Ten týden měla poprvé v životě ten správný domov.

Každý den jsme společně navštěvovali hrob Rudyho (můj bývalý pejsek) a promlouvali k němu. Říkala jsem mu, aby se o Annie v nebíčku pěkně staral, a že tam bude mít skvělou kamarádku. Annie to milovala. Milovala všechno, co bylo nějak spojené s láskou, tím co nikdy předtím neměla…

Poté co se Annienin stav zhoršil natolik, že už pro ni bylo bolestivé žít, jsem ji přivedla k veterináři, aby přerušil její utrpení. Stála jsem po jejím boku a utěšovala ji. Annie se vůbec nebála. Byla šťastná, že jsem tam s ní byla. Byla jsem pro ni něco jako matka. Jediná rodina, kterou kdy měla a znala. Jediná osoba, která ji milovala, a proto se cítila bezpečně a šťastně.

Annie věděla, že nastal čas a pro mě bylo velice bolestivé v tom pokračovat. A já tam byla s ní, abych ji mohla utěšit, milovat a říct ji, že „všechno bude v pořádku“. Teď můžeš jít miláčku. V momentě, kdy do ní zapíchli jehlu, jsem ji pošeptala do ouška, že jsem ji milovala z celého mého srdce, že mi na ní záleželo a byla pro mě vším… Měla šťastnou rodinu. Nikdy neumřela, protože navždy bude v mém srdíčku a v mých vzpomínkách. Děkuji jí za ty krásné dny, které jsme spolu prožili. Byla to pocta ji milovat.

Jak začaly látky působit, Annie se na mě naposledy podívala a její oči říkaly: „Děkuji ti. Mám tě ráda.“ A před tím, než naposledy zavřela své oči, jsem ji řekla: „Až se dostaneš do nebíčka, najdi Rudyho a řekni, že tě posílám, on se o tebe postará“.

A byla pryč. Pohřbila jsem ji na mé zahrádce vedle Rudyho. Zemřela 14tého září 2010.

Ale týden před její smrtí, teprve začala žít!

kazdeho cloveka, ktory ma rad zvierata a nechova ich len na potravu, to zraní. Ja mám dve morčatá, mala som predtym jedno, ktore vsak bolo často chore, posledne dni, som ju mala zabalenú v uteráku, striekačkou som ju krmila, snazila sa dostat do nej nejake jedlo, výživu, vodu..strasne schudla, ale bola taká pokorná..raz som si ju polozila na gauc do rohu a ja som sedela a pozerala TV. To uz sa ledva hybala..a zrazu som zacítila nieco na ruke a ona sa dostala az ku mne a obtierala sa mi o ruku, bola som stastna, ze asi nabrala síl,zjedla aj pár zrniecok, behala som po byte šťastná ako blcha, a ráno sme ju našli mrtvu. Plakala som ako decko, aj ked vsetci hovorili ze je to len zviera..akoze LEN zviera?? aj mna trápi, ked vidím ako zvieratká trpia, ale aj ludia, ktorym je ublizovane a ukrivdene, niekto si to pripusta menej, niekto viac, treba si to v sebe vyriesit, aby si sa z toho nedostal/a do depky, na svete je vela zla, ak by sa mal kazdy trapit, tak by sme nic ine nerobili, ale na druhej strane, prizerat sa a nic nerobit, je este horsie.

az tak to prehanat netreba, ta rybka ju isto nezdvyhala neboj sa :D skor ju podla mna obzierala :D ryby city nemaju ani nerozmyslaju, (aspon akvariove)
a to ze je nejake zviera chore, no couz, aj ludia su chori a tiez mas z toho blby pocit ? neda sa pomost vsetkym, je to smutne ale treba to brat v pohode.

Je to smutne, lebo je vidiet, ako sa o seba staraju, no ale na druhu stranu, neuvedomuju si o co ide (ze zviera zomrelo) preto tam cakaju dni (napr potomok na matku), ked ide svorka dalej..
No ale niekedy sa stane, ze otec - co ma vo svorke vlastny harem, radsej zostane pri danom potomku.. cize zaujimave su zvierata :)
Ale tazko to porovnavat s ludmi, ludia tiez postradaju (tiez "dvihaju") blizkych.. Len inou formou :)

A napr mne je to tiez luto, ale nemozem nechat, aby ma to zdepatlo (ani to, ze ked lev ulovi bezbrannu zebru napr), lebo to tak ma byt.. tak isto ta zebra chrumka nejakeho chrobaka *chudak chrobak), cize tak to ma byt..