Strach zo smrti... bojim sa ze zomriem

on má aj telesné príznaky ako pichanie v hrudi...bolesti končatín bušenie srdca a to všetko sposobuje psychika...

ked má niekto ten strach ťažko ho presvedčíš nech na to nemyslí :( moj syn sa večerami bojí zaspať že už nevstane...je vyšetrný u dvoch kardiologičiek a je zdravý a predsa sa bojí infarktu... pani doktorka psychologička hovorila že to je dlhodobá liečba...nikdy som nemyslela že to postihne práve jeho stále bol veselý chlapec ale velmi citlivý...dufam že sa vyliečí lebo aj celá rodina je z toho už na nervy...stále sa sleduje meria tlak no proste je to ťažké aj prenho aj pre nás

Tak toto je velmi zaujimavé.. myslim si, ze to dost zavisi aj s tym, v co clovek veri- ja necitim absolutne nijaky strach zo smrti, pretoze verim v to, ze existuje nieco vyssie a tak isto vyznavam reinkarnaciu na zaklade zvlastnych "coincidens" v mojom zivote. A zije sa mi o dost lahsie. Neviem si predstavit bat sa, ze zomriem, ved to su predsa len dalsie dvere... ale pre "neveriacich": to chces svoj zivot len prezivat v tom, ze mas strach, kedy umries? To je trocha paranoidne. Zi tak, aby si nelutovala po tom, ked sa to naozaj stane a vaz si toho čo mas, snaz sa mysliet -> ala nutit sa mysliet pozitivne a jednoducho si tie myslienky zablokuj. Nema vyznam sa trapit nad niecim co ani neovplyvnis / ak neratam zdravy zivotny styl, pohyb ... ale jednoducho- kto ovplyvni ci ho zrazi auto a umrie? Ved to by sme nemohli chodit von ani na prechadzky, uzivat si kolotoce , lietat či jazdit autom ak by takto ludia mali zit. Je to v tvojej hlave a jedine ty to mozes zmenit svojim pristupom k tej myslienke "o smrti".

strachoputka aj ja sa bojím smrti tiež sa bojím, že že sa mi hocikedy môže niečo stať a len tak umriem. Tá myšlienka ma desí. Keď čítam tie reči, že je to kolobeh života, že každý kto sa narodí aj raz zomrie a že človek nikdy nevie kedy zomrie ma strašia. Nenávidím tie vety. Chcem mať kontrolu nad svojím životom, chcem si vybrať kedy zomriem ak by bolo na mne nikdy by som nezomrela, nikdy by som to nedopustila. Smrť je smrť. Koniec načo mi je koniec ja nechcem koniec chcem pokračovanie, nekonečné pokračovanie. Smrť by mala byť zakázaná. Človek chce žiť a zomrie si len tak, aká je to len spravodlivosť.

Smrt a umírání je téma, o kterém málo kdo z nás je ochoten otevřeně hovořit. Důvodem může být odpor ke smrti a umírání jako takovému, neznalost problému, strach ze smrti. Strach ze smrti je zakódován v těle coby pud sebezáchovy, je ale špatně interpretován a pochopen. Ve skutečnosti by měl být – a mnohdy tomu také tak je – člověk na prahu smrti se smrtí smířen. Umírající člověk, který žije těsně před hranící konce života, cítí úlevu, cítí se mnohem lépe – tělo přestalo bojovat s nemocemi a je připraveno zemřít, je se smrtí smířeno a pud sebezáchovy už také není tak silný a strach ze smrti je ten tam. Člověk cítí zvláštní klid. Smrt už není tak hrozná jako dřív, smrt je prostě přirozená součást života a někteří takto připravení lidé se na smrt těší. To je také důvod, proč se člověk těsně před tím, než zemře, pořádně nají, má velkou chuť jídlu a tu zvláštní radost – protože se prostě po dlouhé době cítí lépe. Dovolím si říct, že nejšťastnější jsou ti, kteří ve stáří netrpí žádnými nemocemi ani stresem, smrt a umírání si nijak nepřipouštějí, prostě se soustředí na to, co jim život nabízí a hltají ho po plných doušcích. Neřeší, jestli zemřou dříve či později, neřeší smrt, řeší jen život samotný a užívají si radosti života, prostě se soustředí jen a jen na život a na to dobré, co jim život kdy přinesl a stále nabízí. Tito lidé nepodléhající strachu ze smrti a nepřipouštějící si žádný strach, obvykle zemřou v klidu ve spánku, nikoliv na nemoci, ale na stáří – a v kruhu svých blízkých a rodiny. A doma. Tomu se říká šťastný člověk až do smrti.
Realita je bohužel dnes taková, že umírání, místo toho, aby bylo poklidným procesem, bývá pro umírajícího člověka utrpením a smrt vykoupením. Umírání patří k životu, úplně každý si tím projdeme, a pokud se budeme k problematice umírání stavět tak jako doposud, bude i pro nás závěr života peklem. Rodina nás odstrčí, protože se nás jakožto umírajících lidí bude štítit – a to díky nám, protože jsme to naše potomky sami tak naučili. Je potřeba a považuji to za nutnost, už od malička lidem vysvětlovat, že smrti není třeba se bát – protože to stejně jednou každého z nás čeká. Na každého čeká smrt, na někoho dříve, na někoho později, ale nikdo z nás jí neunikne, to je přirozený řád věcí, svět je takto postaven, vždycky tomu tak bylo a vždycky tomu tak bude. Každý, kdo se jednou narodí, také jednou zemře. A je na náš všech, jestli budeme umírat v klidu a pokoji, šťastní a spokojení, nebo jestli pro nás bude smrt i nadále strašákem.

Moj syn s tym zápasí už od decembra...a je to tazke pre celu rodinu..chodíme ku psychologičke ale je to dlhodobe....má iba 16 rokov a spustilo mu to ze zomrel jeden náš známy....

Aj ja so bojim........ale ,ak nebehas,po lekaroch,tak sa este nemas coho bat a uzivaj si to.....................

Tvoj strach je opodstatnený.Zubatá si pre každého príde, s veľkou pravdepodobnosťou nečakane...

já mám zase opačný problém .. teším sa na smrť a najradčej by som bol keby som sa už ráno ani neprebudil ... myslím si že tam na tom druhom svete je lepšie a všetcia sú si tam rovnocenný

ahoj,
Myslim ze vela casu travis pri clankoch o chorobach a smrti. Skus vyuzit volny cas na nejake aktivity,sporty,zabavu a uvidis ze sa prestanes nad smrtou zamyslat. Relaxuj , vypni mozog a skus radsej mysliet na to co vo svojom zivote este dokazes. Nikto nevie kedy zomrie, ale kto mysli na smrt ten zomiera uz teraz . Tak si uzivaj zivot a na smrt zabudni :)